Asekol

Asekol – zpětný odběr elektrozařízení

Elektroodpad je momentálně nejrychleji rostoucím druhem odpadu. Celosvětově nyní tvoří až 5 % hmotnosti pevného domácího odpadu, téměř jako plastové obaly. V zemích Evropské unie, kde se v domácnostech ročně vyprodukuje asi 8 milionů tun elektroodpadu, roste objem elektronického odpadu tempem 3 až 5 % ročně, skoro třikrát rychleji než celkový objem odpadu. Rozvojové země dokonce předpokládají, že produkce jejich elektroodpadu se do roku 2010 ztrojnásobí. Experti odhadují, že v souladu s růstem prodeje elektroniky se jen za rok 2020 bude Evropská unie muset vyrovnat s téměř 11 miliony tun elektroodpadu. O deset let později už roční produkce stoupne téměř na 14 milionů tun. K tomu je třeba přičíst ještě další zhruba tři miliony tun elektroodpadu pocházejícího od organizací a firem.

O tom, kde vysloužilá elektrozařízení skončí, rozhodujete právě vy. Jestli na skládce nebo ve spalovně, vyhodíte-li jej do popelnice, nebo ve zpracovatelském závodě, pokud jej dopravíte na některé ze sběrných míst.

Proč recyklovat

Recyklace je nejvhodnějším způsobem zpracovaní elektroodpadu. Elektrošrot totiž často obsahuje látky, které při špatné manipulaci mohou poškodit lidské zdraví nebo životní prostředí. Druhým, neméně důležitým důvodem je, že materiály, které jsou v elektrozařízeních obsaženy, jsou znovu využitelné.

Pokud odložíme elektroodpad mimo místo k tomu určené, nejenže ohrožujeme naše životní prostředí, ale hrozí nám podle zákona o odpadech pokuta až do výše 20 000 korun. Recyklace elektroodpadu dává smysl nejen z hlediska ekologického, ale i ekonomického.

Jestliže elektrospotřebič, často obsahující zdraví škodlivé materiály, vyhodíme spolu s běžným komunálním odpadem do kontejneru, s největší pravděpodobností nedojde k jeho recyklaci, ale skončí na řízené skládce nebo ve spalovně. Tím se však problém nevyřeší. Na skládce se odpadní materiál pouze hromadí, navíc i řízené skládky nejsou podle výzkumů zcela zabezpečeny proti úniku nebezpečných látek. Spalovna sice na rozdíl od skládky zajistí likvidaci elektroodpadu, nicméně díky tomu dojde k vypuštění jedovatých látek do ovzduší. Ještě horší dopad na přírodu mají tzv. černé skládky. Kromě toho, že hyzdí široké okolí svým vzhledem a zápachem, jejich obsah v mnoha případech vyvolá menší ekologickou katastrofu.

Co tedy mají všechny zmíněné alternativy společného? Nezajistí likvidaci zdraví škodlivých látek ekologickou cestou a zabrání získání drahých kovů, jiných kovů, plastů a dalších cenných látek, které lze opětovně využít při výrobě mnoha nových věcí.

Recyklace škodlivin

Některé druhy elektrozařízení obsahují řadu nebezpečných látek, jako jsou například rtuť, šestimocný chrom či olovo (prolink na Recyklaci pod lupou). U televizí a monitorů hrozí riziko imploze (výbuchu) podtlakové obrazovky. Všechny elektrospotřebiče, které obsahují akumulátory (mobilní telefony, laptopy atd.), mohou obsahovat v akumulátoru těžké kovy (zejména kadmium) a dále u nich hrozí riziko samovznícení při zkratu (dotyku) více akumulátorů. Tyto látky mohou ohrožovat nejen okolní životní prostředí, ale i lidské zdraví.

Recyklace ostatních materiálů

Recyklace je celkově výhodná i po ekonomické stránce, protože značná část recyklovaného elektroopadu se vrací zpět do oběhu, třeba i v jiné formě. Recyklované materiály lze běžně znovu použít z 80 %. Odběrateli jsou zejména výrobci elektroniky, automobilů a nábytku, ale také například šperkařství. Elektrospotřebiče obsahují drahé kovy jako zlato, stříbro, platinu, palladium či rhodium, ale také další využitelné prvky jako jsou měď, hliník, nikl nebo dřevo a plasty.

Například tuna horniny, která se vytěží ve zlatém dole, vydá asi pět gramů zlata. Tuna starých mobilních telefonů vydá 300 gramů zlata. Z tohoto pohledu je tedy recyklace šedesátkrát výhodnější než těžba, a to nepočítáme vznik dalších odpadů a emisí, které vzniknou získáváním vzácných kovů přímo z nitra země. Recyklaci z tohoto důvodu můžeme také nazvat dolováním na povrchu.

K recyklaci patří i malý elektroodpad

Recyklace by se neměla týkat jen velkých elektrozařízení, které nám doma překáží a zároveň je nelze snadno vyhodit do běžných kontejnerů. Zodpovědně bychom měli přistupovat i k likvidaci menších přístrojů, například mobilních telefonů nebo elektronických hraček. Například elektrohračky jsou bezkonkurenčně nejčastěji kupovaným elektrozařízením. Ročně si elektrohračku koupí každý druhý Čech. Na druhé straně však elektronické hračky zároveň patří k nejhůře tříděným druhům elektroodpadu. Jen v popelnici jich končí skoro polovina.

V roce 2007 se na výrobu nových mobilních telefonů na celém světě spotřebovalo více než 10 000 tun mědi, 280 tun stříbra, 27 tun zlata a 10 tun palladia. Odhaduje se, že doma v šuplících nebo na skládkách ročně skončí 450 až 900 milionů mobilních telefonů. Jejich recyklace by přinesla 33 tun zlata, 304 tun stříbra, tunu platiny či 13 500 tun mědi. V ideálním případě, kdy by recykloval opravdu každý, by se daly ze starých přístrojů vyrábět nové a ještě by něco zbylo.

Co recyklovat

Recyklovat můžeme prakticky všechno. Tak jako jsme se naučili třídit plast, papír, nápojové kartony či sklo, které nosíme do sběrných nádob, můžeme se šetrně zbavit i elektrošrotu, a tím zajistit jeho recyklaci.

Elektroodpadem jsou všechna elektrozařízení, která jsou pro spotřebitele nepotřebná a kterých se rozhodnou zbavit. Hovoříme-li o elektroodpadu, každý si představí běžná spotřebitelská zařízení, jako jsou televize, počítače, rádia či video a DVD rekordéry. Možná si ale neuvědomí, že do této kategorie patří i drobné elektrospotřebiče, například kalkulačky, mobilní telefony, walkmany, digitální fotoaparáty a kamery, GPS navigace či elektronické chůvičky.

K recyklaci je také potřeba odevzdávat i elektrické a elektronické hračky včetně těch, které jsou poháněny baterií či elektromotorem (autodráhy, elektronické vláčky, autíčka na ovládání, elektrické deskové hry, terče na šipky nebo různé doplňky pro batolata, dále pak elektrická vozítka, například elektrické koloběžky).

K recyklaci elektroodpadu patří i vysloužilé hudební nástroje – např. elektrické kytary či bicí, elektronická piana a různá příslušenství – mikrofony, sluchátka (i bezdrátová), elektrické ladičky a metronomy.

Elektrošrotem, až doslouží, se mohou stát i kapesní digitální hry, herní konzole či počítače pro cyklistiku a běh, výrobky pro akvaristiku (kompresory, turbíny, čerpadla topítka apod.), chovatele (zařízení pro sledování a výcvik zvířat) a rybáře (hlásiče záběru ryby, navijáky), elektronické doplňky ke zbraním nebo dalekohledy s elektronickými prvky.

I s nimi musí být specificky nakládáno.

Jak recyklovat

Existuje několik možností, jak se elektrošrotu zbavit tak, aby příroda netrpěla. Elektroodpad můžeme za určitých podmínek zdarma k recyklaci vrátit na sběrném dvoře, v prodejně elektrospotřebičů, servisech a opravnách elektrospotřebičů nebo v rámci tzv. mobilních sběrů. Elektroodpad nepatří do popelnice ani na černou skládku.

Pokud elektroodpad vyhodíme do popelnice nebo ještě hůře na černou skládku, k recyklaci se již nedostane. Elektrošrot určený k recyklaci v rámci zpětného odběru musí být odevzdáván kompletní nepoškozený. Jejich rozebíráním (rozbitím) se do životního prostředí mohou uvolňovat látky, které poškozují životní prostředí i lidské zdraví.

Kde odevzdat k recyklaci

Domácnosti mají několik možností, jak se elektroodpadu zbavit tak, aby příroda netrpěla:

• Sběrný dvůr – stačí jen vzít kompletní vysloužilé elektrozařízení a odnést do nejbližšího sběrného dvora, který se dnes nachází téměř v každé obci.
• Mobilní svoz – v menších obcích jsou k dispozici zpravidla dvakrát ročně.
• Prodejny elektrospotřebičů – podle zákona je každá prodejna elektrických spotřebičů povinna od vás při koupi nového podobného elektrozařízení starý výrobek převzít. Někteří prodejci nabízí i bezplatný odvoz starého spotřebiče, pokud si u nich nový koupíte.
• Servisy a opravny elektrospotřebičů – váš elektroodpad tam převezmou a odevzdají specializované firmě.
• E-boxy – speciální kontejnery umístěné v interiérech vybraných obecních úřadů, nejrůznějších institucí a firmách. Jsou určena na drobný elektroodpad. Dosud bylo po celé České republice rozmístěno více než 1800 kusů a tento počet neustále roste.
• Stacionární kontejnery – sběr prostřednictvím speciálně upravených kontejnerů je prozatím testován v několika městech. Najdete je například v Karlových Varech, Kladně, Kralupech nad Vltavou, Novém Městě na Moravě, Písku a Olomouci. Kontejnery jsou v těchto městech umístěny u vybraných sběrných kontejnerů na papír, sklo a plasty. Vhazovat do nich můžete elektroodpad do velikosti standardního počítače.

Nejbližší sběrné místo elektroodpadu k vašemu bydlišti najdete na www.sberne-dvory.cz

Další zpracování

Každé elektrozařízení lze materiálově využít a také opětovně použít. Využití, třeba i energetické, se pohybuje od 70 do 100 % hmotnosti elektrozařízení v závislosti na druhu. Materiálové využití, které kalkuluje s přímým použitím příslušné části k jejímu původnímu účelu, má spodní hranici na 50 %. Podmínkou recyklace ale samozřejmě je, abychom se elektrozařízení zbavovali prostřednictvím sítě sběrných míst a neházeli je do popelnice.

Když je elektroodpad k recyklaci odevzdán na sběrném místě, vyzvedne jej specializovaná firma a odveze do zpracovatelského závodu. Tam elektroodpad rozeberou a zajistí jeho recyklaci. Šetří se tak životní prostředí a chrání přírodní zdroje.

Po převozu elektrošrotu ke zpracovateli se nejprve ručně odstraní nebezpečné části (např. akumulátory nebo kondenzátory), kabely a některé další elektronické komponenty. Části obsahující nebezpečné látky se dále zpracovávají ručně. Zbytek se rozdrtí na menší části a je tříděn na železo, neželezné kovy, sklo a různé druhy plastů. Ta část elektroodpadu, kterou není možno dále použít ve výrobě, je využita energeticky ve spalovnách odpadů nebo cementárnách jako palivo.

Okolo 50–80 % elektroodpadu je opětovně použito přímo na výrobu nových elektrozařízení nebo komodit v jiných průmyslových odvětvích. Vytříděné železo je používáno v ocelářském průmyslu. Neželezné kovy se používají pro výrobu kabelů a elektronických komponentů a stejně jako železo mohou být recyklovány opakovaně. Plasty jsou dále využity zejména v automobilovém a nábytkářském průmyslu. Sklo bývá opětovně implementováno zejména do obrazovek barevných CRT televizorů.

Proces recyklace elektroodpadu přináší pracovní příležitosti také pro tělesně postižené. Děje se tak prostřednictvím chráněných dílen. Ty zaměstnávají převážně handicapované občany se změněnou pracovní schopností. Zpětný odběr elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu tak získávají i sociální rozměr.

Financování

K financování sběru, svozu a zpracování tzv. historických elektrozařízení (veškeré elektrospotřebiče vyrobené před 13. srpnem 2005) slouží příspěvek na recyklaci, tzv. viditelný příspěvek. Jde o obnos, který spotřebitel zaplatí při nákupu nového elektrospotřebiče k jeho ceně. Výše příspěvku odpovídá aktuální finanční a technologické náročnosti procesu sběru a recyklace daného elektrozařízení a je viditelně uváděna při prodeji nových výrobků.

Prodejce je povinen při prodeji spotřebitele informovat o tom, že ceny spotřebičů zahrnují i příspěvek za likvidaci historických elektrozařízení a tuto skutečnost uvádět na cenovce výrobku nebo na dokladu vydávaném při prodeji nových výrobků (paragonu).

Finanční zatížení se u jednotlivých výrobků liší. Například při koupi mobilu na recyklaci přispějete jednou korunou, u televize s úhlopříčkou do 55 cm to bude 33 korun a u televize s úhlopříčkou nad 55 cm 200 korun.